V této knize se můžete dočíst o historii bývalé židovské synagogy, dnes Knihovny Bedřicha Beneše Buchlovana.
Můžete přidávat své komentáře k jednotlivým stránkám. Víte-li o něčem, na co bychom neměli zapomínat, prosíme, podělte se o to.
Připomínka k historii (Mgr. Věra Heidlerová)
Několik slov ředitele Knihovny BBB k dopisu paní Heidlerové
narozen 21. dubna 1885 v Tučapech
zemřel 9. září 1953 v Uherském Hradišti
spisovatel a básník, překladatel, bibliofil, knihovník a vlastivědný pracovník
Vlastním jménem Bedřich Beneš. Narodil se v Tučapech v učitelské rodině a rozhodl se věnovat stejnému povolání. Do Uh. Hradiště se přistěhoval v roce 1918 a nastoupil jako odborný učitel na měšťanskou školu. Od roku 1926 pracoval i jako městský knihovník.
Svou tvorbu začal jako básník v roce 1907, pak se zaměřil na díla pro děti. Psal povídky ze slováckých vesnic a měst, loutkové hry na náměty z lidové poezie i podle světových dramatiků. Pro dospělé vydal povídkové prózy Ožehnutí , Sedm očí naproti či Podívat se do Bylan .Vydal asi 70 vlastních beletristických knih, 20 odborných prací, několik překladů z němčiny a polštiny, redigoval 10 časopisů. Řadu svých děl věnoval historii a vlastivědě Uherskohradišťska, dodnes oblíbené jsou Buchlovská knížka - pověsti z okolí hradu Buchlova, půvabný turistický průvodce Putovník po hradišťském Slovácku , Literární slovníček uherskohradišťského okresu nebo Vlastivědné čtení z pověstí hradišťského okresu .
Svůj život po všech stránkách věnoval knihám. Byl nadšeným bibliofilem, věnoval se knižní kultuře a grafice, sbíral ex-libris, redigoval časopis Bibliofil, připravoval četná bibliofilská vydání. Jako městský knihovník pracoval v letech 1926-1940 a 1945-53. Z knihovny vytvořil kulturní centrum a přitahoval k literatuře zejména mládež. Vděčnost jeho práci vyjádřila uherskohradišťská knihovna tím, že v roce 1992 přijala jméno Knihovna Bedřicha Beneše Buchlovana.
1848 Založen spolek Lípa slovanská, který vybudoval slovanskou knihovnu a čítárnu. Spolek i knihovna sídlily v hostinci U Černého medvěda a zanikly již r. 1849.
1862 Založen Čtenářský spolek. Zpočátku měl 60 členů a sídlil v domě U Zeleného stromu.
1867 Na půdě Čtenářského spolku vznikla Měšťanská beseda. Knihovna Měšťanské besedy patřila až do r. 1918 k největším spolkovým knihovnám ve městě a plnila i funkci veřejné knihovny.
1900 Ustanovena knihovna Knihovní jednoty, další z knihoven sloužících veřejnosti
1912-1914 Postupně otevřena Veřejná čítárna a knihovna, základ pozdější skutečně veřejné městské knihovny. Umístěna byla nejprve v soukromém domě v Nádražní ulici, později v městské Redutě. Knihy a časopisy se nakupovaly z příspěvků města, spolků i jednotlivců.
1919 Po dočasném přerušení provozu v letech 1918-1919 je otevřena nová veřejná městská čítárna
1921 Pravidelnou činnost zahájila Veřejná knihovna královského města Uh. Hradiště. Na její činnost přispívalo město částkou 10.000,- Kč ročně. Ke knihovně byl přičleněn fond knihovny Knihovní jednoty. Veřejná knihovna sídlila v prostorách staré radnice. Prvním knihovníkem se stal učitel František Čepelák.
1922 Město zakoupilo knihovnu Měšťanské besedy a přičlenilo ji k veřejné knihovně, čímž bylo dovršeno soustředění největších spolkových knihoven v rámci Veřejné městské knihovny
1923 Novou knihovnicí se stala učitelka průmyslové školy Anna Podhorná, která absolvovala knihovnický kurz zakončený zkouškou
1927 Knihovníkem se stává Bedřich Beneš Buchlovan, učitel, literární a osvětový pracovník
1931 Knihovna přestěhována do prvního patra městské Reduty
1939-1945 V období 2. světové války bylo nuceně vyřazeno asi 2500 svazků, čímž knihovna přišla o 35% fondu. Bedřich Beneš Buchlovan dočasně opustil veřejnou knihovnu a pracoval jako knihovník v knihovně Slováckého muzea. Na místo knihovníka je dosazen František Vacula. Řada knih povinně vyřazovaných z veřejných knihoven byla zachráněna právě přesunem do knihovny Slováckého muzea.
1945 Po osvobození nastupuje na post knihovníka veřejné knihovny opět Bedřich Beneš Buchlovan
1946 Zřízeno samostatné dětské oddělení
1951 Po dlouhotrvajícím upozorňování na nevyhovující a nedostačující stav dosavadních prostor byla veřejná knihovna přemístěna do přízemí opravené bývalé židovské synagogy.Vládním nařízením č. 46/51 Sb. byla zrušena knihovní rada a městská knihovna s čítárnou se stala Okresní lidovou knihovnou, pak Okresní knihovnou v Uh. Hradišti. Novou ředitelkou se stala Valerie Vignatiová.
1952 Knihovna získala ocenění Vzorná lidová knihovna
1953 Ředitelem knihovny se stal Jaromír Finda
1955 Po necelých dvou letech střídá ve funkci J. Findu nová ředitelka Věra Janíková (provdaná Volopichová)
1960 Knihovna obhájila Štít ministerstva kultury a získala titul Vzorná okresní knihovna
1966 Budovu bývalé synagogy zachvátil požár, který zničil první patro a střechu
1968 Po rozsáhlé rekonstrukci se stala jediným uživatelem budovy knihovna, která dne 1. března znovu zahájila svou činnost
1969 Za občanskou angažovanost v roce 1968 je k 31. 12. zbavena funkce ředitelka Věra Volopichová (v září roku 1970 odchází z knihovny úplně), na jiná pracovní místa jsou ze stejných důvodů přeřazeni Anna Mikulková a Miroslav Ressler.
1970 Novou ředitelkou je ustanovena Libuše Kroulíková. Činnost zahájila první profesionální pobočka knihovny na novém sídlišti Mír (dnes Náměstí Republiky).
1973 Proběhlo vyřazování knih, jejichž autoři byli komunistickým režimem zakázáni. Zapečetěný a přísně evidovaný soubor knih byl uskladněn na pobočce knihovny Morava.
1974 Je otevřena další pobočka knihovny v Mařaticích
1982 Otevírá se pobočka knihovny na sídlišti Štěpnice
1984 Novou ředitelkou knihovny se stala Oĺga Marťanová
1992 Dochází ke změně názvu knihovny na Knihovna Bedřicha Beneše Buchlovana
1992 Začíná proces automatizace knihovny (jako první je automatizováno dětské oddělení)
1997 Během povodní v červenci 1997 bylo zaplaveno přízemí budovy, poškozeno vybavení i fond. Došlo ke statickému narušení budovy, která z tohoto důvodu musela podstoupit rekonstrukci.
1998 Budova synagogy byla kvůli rekonstrukci uzavřena, provoz knihovny byl rozptýlen do několika náhradních prostor ve městě
1999 Po rekonstrukci interiérů, která zásadním způsobem změnila vnitřní dispozice budovy, byla 8. listopadu Knihovna BBB opět otevřena pro veřejnost. Ve stejném roce byla otevřena další profesionální pobočka knihovny v Jarošově.
2000 V knihovně proběhla historicky první Noc s Andersenem
2002 Dokončena nová fasáda budovy, nesoucí původní barvu a částečně obnovené ozdobné prvky
2003 Po ukončení činnosti okresních úřadů se stává zřizovatelem knihovny Město Uherské Hradiště (od 1. ledna)
2004 Bezprecedentní rehabilitace architektonického pojetí synagogy byla završena obnovou kupole
2006 Ředitelem knihovny se stal Radovan Jančář
2007 Knihovna otevírá pátou profesionální pobočku v areálu VŠ
2008 Je ukončena činnost pobočky Morava na Náměstí republiky
2008 V rámci 160. výročí veřejného knihovnictví otevírá knihovna stálou exzpozici Bedřich Beneš Buchlovan - Bibliofilie a umělecké vazby
2010 Dne 1. února je slavnostně zahájen provoz pobočky v Mařaticích v nově zrekonstruovaných prostorách (čp. 60)
|
Židovská synagoga byla postavena v roce 1875 a sloužila bohoslužebným účelům početné židovské obce až do druhé světové války. Dne 22. června 1941 byla budova přepadena skupinou gestapa a místních členů Vlajky a totálně zdemolována. Zasvé vzalo veškeré vnitřní vybavení, varhany, křišťálový lustr, bohoslužebné náčiní, matriky, otlučeny byly židovské symboly. Trosky byly polity benzínem a zapáleny, ale protože se nepodařilo celou budovu vypálit, žhářský pokus byl zopakován 12. srpna. Hasičským sborům nebylo povoleno hořící budovu hasit, a tak vydrancovaná synagoga zůstala v ruinách. V listopadu téhož roku tyto ruiny zakoupilo město za 30.000 korun a určilo je ke zbourání. Po druhé světové válce bylo rozhodnuto, že budova bude místo zbourání zrekonstruována jako kulturní dům. Sídlit zde měla Slovácká filharmonie, pěvecké sdružení Svatopluk a veřejná knihovna. Rekonstrukci provedli brigádnicky členové těchto organizací. Veřejná knihovna zabírala přízemí budovy a byla otevřena v září 1951. Dne 7. března 1966 celá budova vyhořela. V následujících dvou letech podstoupila další rekonstrukci a od této doby všechny její prostory slouží výhradně veřejné knihovně. Během ničivých povodní v červenci 1997 bylo přízemí knihovny zaplaveno vodou a celá budova utrpěla značné škody. V letech 1998-1999 z tohoto důvodu podstoupila rekonstrukci interiérů.Od 8. listopadu 1999 opět slouží čtenářům. |
|
|
|
| Původní vzhled synagogy | Interiér synagogy | Synagoga v Uh. Hradišti ve 30. letech |
V souvislosti s probíhající dostavbou dnešní Knihovny B. B. Buchlovana dnes zalistujeme v archivním materiálech jak uherskohradišťského hasičského sboru, tak v materiálech státního okresního archivu, které nám přiblíží dramatické události, jež se udály v roce 1941 a jejichž důsledkem bylo zničení této budovy, tehdejší židovské modlitebny.
V uvedeném roce 1941 byla zničena jak fašistickými orgány, tak za vydatné pomoci proněmecky a protižidovsky orientovanými obyvateli města - českými fašisty a "vlajkaři". Výmluvně o této události vypovídá dobové hlášení okresnímu úřadu z 23. června 1941, které zapsal velitel četnické stanice, vrchní strážmistr Maxa a které je uloženo ve Státním okresním archivu v Uh. Hradišti:
"Hlásím, že dne 22. června 1941 po 21. hod. přijelo do Uh. Hradiště nákladní auto, na kterém bylo 20 SA mužů v uniformách. Zstavili u židovského templu, kde seskákali z auta a obsadili ulice kolem templu. Několik SA mužů vypáčilo železnými tyčemi hlavní vchod, kde vnikli a počali demolovati. Ihned však odejeli, takže jejich jména nejsou známa, až na Svatopluka Froňku z Uh. Hradiště, který od plenění byl pořezán na ruce a krvácel, což ukazoval a sdělil policejnímu strážníkovi Jaroslavu Dostálkovi.
Sa muži za malou chvíli odejeli i s autem a venku již čekali členové ČNTS - Vlajka - jmenovitě Václav Rybka a František Jakerle ml. z Uh. Hradiště, kteří přijeli ze schůze Vlajky od sv. Antoníčka v Blatnici, kde jich bylo asi 20 osob v uniformách (vysoké černé botky, černé košile s vázankami, bez kabátů). Václa Rybka a František Jakerle ml. vnikli dovnitř, přičemž pobízeli i jiné přítomné k plenění. Vžidovském templu nejenže bylo pleněno a demolováno za úplného zatemnění, nýbrž tam bylo loupeno, a to psací stroje, peníze, vnitřní zařízení a oděvy sloužící k náboženským úkonům.
Hlídka zdejší četnické stanice, která se dostavila namísto plenění o 22. hod na telefonické sdělení policejního strážníka Jaroslava Dostálka, zjistila, že v židovském teplu jest více osob, které dosud plení. Byl ihned uzavřen hlavní vchod, vyžádána hotovost četnického pohotovostního oddílu v Uh. Hradišti, jejíž příslušníci se také ihned na místo činu dostavili. V budově bylo zastiženo při plenění 53 osob. Z toho 31 mužů a 22 žen. Byli všichni orgány Gestapa zatčeni a za součinnosti četnictva dodáni do vazby krajského soudu v Uh. Hradišti. Škoda demolováním, loupením a krádeží činí asi 500.000 K.
Karel Mazůrek, bytem v Uh. Hradišti, udal, že viděl, když dne 22. června po 21. hod. přijeli k židovskému templu nákladním autem SA, jak vypáčili dveře, kde vnikli dovnitř. Za chvíli pak odejeli a venku čekali členové Vlajky, kteří vnikli dovnitř a počali i s jinými osobami demolovati a krásti. Karel Mazůrek viděl, jak Josefa Blahová z Uh. Hradiště si přinesla z domu sekeru, kterou pak plenila vnitřní zařízení. Dále viděl, jak obchodník František Kopecký z Uh. Hradiště odnáší kněžský oděv a jak Karel Vlachynský z Mařatic odnáší židle. Mimo to viděl mnoho jiných osob, které ve tmě nemohl poznati, jak odnáší z templu různé svršky.
Stanislav Kovářík, bytem Uh. Hradiště, který jest ponocným, našel o 23. hod. dne 22. 6. v městském parku na chodníku 2 psací stroje, a to Royal a Continental, které byly odcizeny v židovském templu a pohozeny v parku, když bylo známo, že se budou prováděti prohlídky. Další psací stroj byl odcizen. Nalezené stroje jsou uloženy na policení strážnici v Uh. Hradišti.
Podrobnosti vyšetřování nejsou známy vzhledem k tomu, že případ dále vyšetřuje Gestapo v Uh. Hradišti.
Případ byl telefonicky hlášen ZČV Brno dne 23. 6. 1941 o 0.40 hod..."
Se všeobecnou vzrůstající nenávistí vůči židovským spoluobčanům a v důsledku toho, že se nepodařilo napoprvé synagogu úplně zničit, se opakoval tentokrát žhářský útok hned 12. srpna téhož roku, o kterém se dovídáme z hradišťské hasičské kroniky, z pera hasičského jednatele Rudolfa Vaňka. Aktéry události byli tentokrát pravděpodobně jen již známí uherskohradišťští fašisté.
"...O půl páté hodině ráno zpozoroval velitel br. Vincenc Raštica, že se valí kouř ze židovského templu. Ihned učinil poplach požárním telefonem a odebral se do zbrojnice. Cestou vzal sebou br. Lekeše a Sandrmana od fy. Brabec. Pak zalarmoval oba bratry Procházky, Josefa a Miroslava. Postupně docházeli další bratři: podvelitel Fr. Hertl, Jančář, zbrojíř Podlas, četaři Tabáček a Kostka, Tláskal, ve zbrojnici měl službu br. četař Valehrach. Jako první pomoc vyslal br. velitel V. Raštica bratra zbrojíře Podlase s br. Lekešem a Sandrmanem s hydrantovým vozíkem č. 2, aby ihned k hašení použili hydrantu. Bratr Kostka dal do chodu stroj a po několika minutách vyjela autostříkačka za řízení podvelitele Fr. Hertla k moravnímu sjezdu za gymnasiem. O čtvrť na 6 hod. byla stříkačka včetně telefonní linky připravena k práci. Autostříkačka vyssála vodu a čekala. Jelikož požár zdolal první pomoc br. Podlase, autostříkačka nezasáhla. Za jízdy první pomoci na požářiště potkal br. zbrojíř Podlas finančního německého úředníka, který nesl nějakou nádobu v ruce a pravil: Jen pomalu, to ještě moc nehoří. Při příjezdu k požáru byli uvnitř přede dveřmi pan Řičica a jeho kamarád Kunze, finanční úředník. Na chodníku stál bratr Doležálek, policejní strážník, který došel po telefonickém hlášení. Když se objevil bratr Podlas, řekl některý z nich: Hergot, hasiči jsou už tu. Pan Řičica řekl br. Podlasovi: Podlasu, tam v tom koutě jsem to první zapálil, tam sedával rabín. Nehaste to, je to plné štěnic a shnilé. Zanedlouho se dostavil úředník Gestapa p. Moser, který se ptal, proč se oheň nehasí. Bratr Podlas mu řekl, co nařídil p. Řičica. Pan Moser na to pravil: Jenom to haste, je škoda dřeva. Za chvíli pak byl požár uhašen."
Zničené ruiny židovské synagogy byly poté zakoupeny městem za 30.000 K s tím, že přijde k jejich demolici. Osudy stavby se ale po válce vyvíjely jiným směrem a dnes je tato budova jednou z ozdob našeho města.
Připravil Bořek Žižlavský
Archivní materiály vyhledal Jan Rajzl
ŽIŽLAVSKÝ, Bořek; RAJZL, Jan: Vytržený list z historie Knihovny B. B. Buchlovana. In: Zpravodaj města Uherské Hradiště, č. 9, září 2004, s. 12-13.
je jednou z akcí, kterou české knihovny svádí v konkurenci populárnějších médií boj o zájem dětí a dětské čtenářství. Všichni víme, že dnešní způsob života dětské četbě příliš nepřeje - knihy soupeří s mnoha akčními lákadly od bezduchého vysedání před televizní obrazovkou k počítačový hrám. Tento stav kritizuje široká veřejnost, nám všem se zdá, že dnešní děti nečtou. Bylo provedeno mnoho výzkumů dětského čtenářství s alarmujícími výsledky, ale jen málokterý z nich radí, jak ze začarovaného kruhu ven. Mnozí odborníci lámou hůl nad rozvojem čtenářských návyků.
A přitom existuje docela jednoduchá cesta (jak tvrdí známý pražský psycholog dr.V.Mertin) - dát dětem osobní příklad a ukázat jim, že číst je veliké dobrodružství. V rodině, kde čtou rodiče, nemají děti závažné problémy se čtením. Metoda osobního vzoru v předčítání nás vedla k první noci v knihovně v roce 2000, kdy jsme chtěli zároveň oslavit Mezinárodní den dětské knihy, který se připomíná každoročně 2.dubna na celém světě v den narození známého dánského pohádkáře.
První Noc s Andersenem proběhla v roce 2000 v uherskohradišťské knihovně a na dvacet malých čtenářů čekalo noční dobrodružství v podobě čtení pohádek, soutěží, her a překvapení. Vše jsme spolu s kolegyněmi z Jičína, Sobotky, Letohradu i Zlína připravili na půdičku našeho dětského oddělení, kam v pozdních nočních hodinách zavítal i skřítek Uspávač a Knihvýpůjčka regálová, kteří děti odvedli do říše snů.
V průběhu kouzelné pohádkové noci odešly díky internetovému spojení pozdravné zdravice samotnému Andersenovi i všem příznivcům dobré dětské četby. Věhlas o prožité noci se šířil po vlastech českých i moravských díky Klubu dětských knihoven SKIP. A právě jeho zásluhou se myšlenka hlasitého nočního předčítání lavinovitě rozvinula do mnoha knihoven, které v roce 2001 první společnou Nocí s Andersenem oslavily svátek dětské knihy. Naším pomocníkem v přípravách na tuto akci byl KDK SKIP i internet. Zásluhou NK ČR, Mgr. Zlaty Houškové a ČVUT vznikla elektronická konference s názvem Andersen. Pomohli i další - Ondřej Müller připravil zajímavou elektronickou soutěž na www stránkách nakladatelství Albatros, které věnovalo nejrychlejším luštitelům knižní ceny.
Poprvé se volila cena nočních spáčů: http://www.spkk.cz/suk/archiv/suk2001.html. Díky internetu jednotlivé "spící" knihovny věděly, co se kde dělo, četlo i jedlo. V roce 2001 se spalo v 40 knihovnách - všude se nápad líbil a šířil dál.
A v roce 2002 se nocovalo už v 72 místech naší vlasti a na Slovensku v Krajské knižnici v Trnavě, spalo se už i ve školách, domech dětí. Přes 1500 dětí i na 300 dospělých prožilo kouzelnou noc plnou pohádek pořádanou k svátku dětské knihy, podpoře dětského čtenářství a poprvé na ukončení propagační kampaně Březen-měsíc internetu. Při přípravě akce i v jejím průběhu pomohla vloni zřízená společná konference Andersen, pan Jaroslav Winter a BMI i redakce mnoha odborných časopisů - Čtenář, Ikaros, Bulletin SKIP…
O pěkné knihy děti mohly soutěžit s časopisem Mateřídouška, výtvarnou soutěž nabídlo nakladatelství Amulet, mladí programátoři vytvářeli webové stránky v soutěži Webík: http://www.nkp.cz/o_knihovnach/konsorcia/skip/KDKWebik.htm, kterou ocenilo sdružení Březen-měsíc internetu knihami, CD ROMy a malou webovou kamerou - získala ji Městská knihovna v Novém Bydžově.
V průběhu noci děti Čech. Moravy i Slovenska společně chatovaly, vznikla také společná Báseň oslavná o Noci a Hansi Christianu Andersenovi.